Les pro zdraví

Lesy jsou a budou neodmyslitelnou součástí prostředí kolem nás

Na konci 18. století zaujímaly lesy 1,97 milionu hektarů našeho území, nyní pokrývají více než 2,68 milionu hektarů. I přes několikaletou kůrovcovou kalamitu, která byla historicky největší na území našeho státu, zalesněných ploch stále přibývá. Majitelé lesů mají ze zákona povinnost kalamitní holiny opět zalesnit. Za posledních 30 let vzrostla plocha našich lesů o 2%!

Velkým úkolem je pro všechny vlastníky – státní i nestátní – řádná obnova a výsadba nového lesa. Díky enormnímu nasazení lesníků se již čtvrtým rokem po sobě daří zalesňovat vykácené plochy po kůrovcové kalamitě s rekordním počtem sazenic a s převažujícím zastoupením listnatých dřevin.

V roce 2021 bylo provedena nová výsadba na téměř 50 tisících hektarech, jde o dosud nejvyšší hodnotu v novodobé historii České republiky. Celkově bylo vysazeno 244 milionů sazenic lesních dřevin, z čehož 155,7 milionů tvořily listnáče.

Druhová skladba tuzemských lesů se neustále mění a trvale narůstá podíl lesů smíšených
a s převahou listnatých stromů. Podíl listnáčů v lesích se mezi lety 2000 a 2021 zvýšil z 22,3 na 28,7 %. Navíc již třetím rokem po sobě převažuje v obnově lesa plocha zalesněná listnatými dřevinami, která činí více než 52 %.

Certifikace PEFC dohlíží nad správným hospodařením v našich lesích a pomáhá k jejich zachování nejen pro vás, ale i pro příští generace.

Dřevostavby v Česku

Každý šestý nový dům v Česku je ze dřeva a podíl dřevostaveb stále roste!

Před 30 lety budilo slovo „dřevostavba“ rozpaky a nejistotu. Od té doby však podíl dřevostaveb na českém stavebním trhu neustále stoupá. Ačkoliv domy s vyšším využitím dřeva jako stavebního materiálu u nás neměly takovou tradici jako ve Skandinávii nebo u našich jižních sousedů, obliba dřevostaveb neustále roste díky nejen tradičním, ale i novým technologiím.

Věříme, že trend růstu postavených dřevostaveb a jejich podílu na trhu nejen rodinných domů bude v ČR pokračovat. Během několika let by se u nás podíl dřevostaveb v oblasti rodinných domů mohl zvýšit na úroveň Německa nebo Švýcarska, které mají podíl kolem 20 % na trhu rodinných domů.

K tomuto pozitivnímu růstu dřevostaveb také jistě přispívá čím dál větší důvěra v kvalitní dodavatele dřevostaveb na našem trhu. Spolu s momentálně stále rostoucím stavebnictvím v Česku se zvyšuje i zájem o dřevostavby. Jejich dodavatelé jsou na hranici svých kapacit, obvykle jsou vytížení nejméně půl roku dopředu.

Posuďte sami z tabulky přehledu dokončených rodinných domů a dřevostaveb od roku 2000:

Nejčastěji stavěné dřevostavby

Dřevostavby však nejsou jen sruby a roubenky. Největší procento výstavby dřevostaveb (44 %) tvoří takzvaný lehký rámový skelet (panelová montáž), což jsou ve výrobní hale montované celostěnové sendvičové panely, které se celé přivezou na stavbu. Díky této technologii se velice zrychluje proces výstavby domu.

Na druhém místě (se 40 %) je sendvičová konstrukce realizovaná staveništní montáží. Dřevostavby postavené technologií lehkého rámového skeletu mají oproti dalším výhodám dřevostaveb ještě malou tloušťku stěn.

Přehled základních typů dřevostaveb

Dřevo představuje ve stavebnictví vysoce ekologický obnovitelný zdroj. Při výstavbě má nízkou uhlíkovou stopu, uhlík na sebe později naopak váže a dá se dobře recyklovat. Pro všechny dřevostavby obecně platí, že nabízejí zdravé bydlení (dřevo „dýchá“ – tedy reguluje vlhkost), dobrou akustiku prostoru, překvapivě dobrou požární odolnost a životnost na několik generací! Pozitivně působí i na lidskou psychiku. Jen zvuková izolace stěn a stropů bývá horší než u zděných domů. Představíme vám základní typy a možnosti dřevostaveb.

MONTOVANÉ DŘEVOSTAVBY

Laik může snadno nabýt dojmu, že všechny montované dřevostavby kolem nás jsou prefabrikáty z víceméně stejných sendvičových panelů, které se liší jen tloušťkou izolace
a energetickými parametry. Omyl! Vedle klasických „sendvičů“ (prefabrikovaných panelů přesně na míru, zpravidla z OSB desek se všemi otvory, tepelnou izolací a výztužnými žebry uvnitř) jsou tu také technologie strukturovaných izolovaných panelů (SIP), masivních celodřevěných panelů nebo lehkých sloupkových konstrukcí, které se skládají přímo na staveništi a dávají šanci jednak stavět svépomocí, jednak do poslední chvíle měnit dispozice domu.

SENDVIČOVÉ DŘEVOSTAVBY

Hlavními přednostmi sendvičových dřevostaveb jsou mimořádně rychlá montáž na staveništi (hrubá stavba do tří týdnů), úspora vnitřní užitné plochy (stěny jsou tenčí než u zděných staveb), cenová výhodnost (oproti zděné stavbě cca o 10 %) a energeticky úsporný provoz. Čas ovšem zabere výroba panelů na míru v továrně, takže celková doba výstavby je rychlá jen tehdy, když se spokojíte s typovým domem bez úprav.

MASIVNÍ PANELY

Ze všech technologií montované dřevostavby mají k přírodě nejblíž masivní celodřevěné panely. Jde o perspektivní technologii plně nosného prefabrikátu, který se na stavbě rychle
a jednoduše poskládá (maximální tloušťka panelu 12,4 cm). Má výborné statické a izolační vlastnosti, zatepluje se zvenčí minerální vatou a umožňuje stavět i vícepatrové budovy. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena: k materiálu musíte připočítat ještě zvýšené náklady na dopravu a použití těžké mechanizace na stavbě. Bonusy tvoří perfektní kvalita provedení (vícevrstvé desky z masivního, křížem lepeného dřeva) a pozitivní emoce spojené se dřevem v interiéru.

SLOUPKY A RÁMY

Tady nejde o prefabrikát z továrny: Dřevěné fošny či hranoly se spojují přímo na stavbě pomocí hřebíků a plechových spojek. Do skeletu se pak vkládá izolace, obklad z obou stran tvoří dřevovláknité desky nebo překližka. Výhodou bývá variabilní stavba bez těžké mechanizace
a s nízkými náklady na dopravu, kterou lze někdy zvládnout dokonce svépomocí. Nejrozšířenější je tradiční americký systém Two by Four, jehož název je odvozen od praktického označení průřezu sloupků 2 x 4 palce (cca 5 x 10 cm). My vám však obrazově představujeme jiné systémy skeletové konstrukce: těžký dřevěný skelet a tzv. skandinávský systém. Obecně lze říci, že výstavba na místě trvá nejméně tři měsíce, je pracnější a ve výsledku se může prodražit. Nevyžaduje však základovou desku a umožňuje snadnou kontrolu kvality výstavby.

ČESKÁ ROUBENKA

Jde o tradiční, velmi útulné stavení, které zapadá do české krajiny a svému majiteli přináší vysoký uživatelský komfort i skvělé konstrukční vlastnosti za relativně nízkou cenu. Staví se z kvalitních hoblovaných trámů smrkového dřeva (s ochranným nátěrem proti UV záření, plísním a škůdcům), které jsou spojovány klasickým spojem na rybinu. Mezery mezi trámovím se dnes vyplňují zpravidla pružnou minerální vatou. Solidní výrobci jejich povrch nejprve na přechodnou dobu (5 až 7 let) překryjí dřevěnou lištou, aby trámy mohly dále pracovat a v klidu vysychat. Teprve po dokonalém vyschnutí dřeva lze povrchovou vrstvu vyplnit tmelem. Masivní dřevo se kombinuje většinou s cihelným zdivem, které má rovněž dobrou schopnost přirozeně „dýchat“. Časově nejnáročnější na celé stavbě bývá vyřízení stavebního povolení, samotná realizace by se měla zvládnout během tří měsíců.

SRUB FINSKÝ A KANADSKÝ

Levnou variantu masivní dřevostavby představují také sruby – zejména ty kanadského typu. V čem se liší kanadský a finský srub? Kanadský srub se staví jen z hrubě opracované kulatiny, proto jsou náklady na jeho stavbu podstatně nižší. Hrubou stavbu nevelkého srubu byste mohli pořídit i pod jeden milion. Pravlastí srubových domů je ovšem Skandinávie, kde se tento typ staveb rozvinul k dokonalosti. Nejvíce právě ve Finsku, jehož území je tvořeno ze tří čtvrtin lesním porostem, převážně borovicovým. Dlouhá a silná zima a krátké intenzivní léto ve Finsku vedou k tomu, že dřevo roste velmi pomalu, je tedy pevné a odolné. Zároveň je však dostatečně měkké na to, aby se dalo opracovat i jednoduchými nástroji, a lehké, aby kmen bez potíží unesli dva lidé. Dnes se finské sruby vyznačují dokonale strojně opracovanými trámy čtvercového profilu s pevnými spoji pomocí dvojitých kloubů a s přesahujícími rohy. Jde o vynikající zdravé bydlení, které je ovšem o něco dražší. Pokud byste chtěli ušetřit, museli byste stavět jako dříve – vlastníma rukama.

VÍTE, ŽE VYUŽÍVÁNÍM DŘEVA CHRÁNÍTE ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ I VÁS?

1. Dřevo je obnovitelná surovina, jejíž zásoby v ČR se díky trvale udržitelnému lesnímu hospodaření každým rokem zvyšují.
   
2. Jde o domácí surovinu, takže využívání tuzemského dřeva snižuje množství skleníkových plynů, které vznikají při dopravě.
   
3. Díky využívání dřevěných výrobků produkujete menší množství CO₂. Dřevo na sebe naopak dokáže vázat uhlík a tím životní prostředí zlepšovat.
   
4. Dřevo je snadno recyklovatelná surovina. Dá se využít na vytápění, nebo se přirozeně rozloží v přírodě a pomůže tak vzniku nových stromů.
   
5. Navíc je dřevo ušlechtilý a pro člověka zdravý materiál. Reguluje vlhkost v interiéru, zlepšuje naši náladu a snižuje hladinu stresu!

Každý šestý nový dům v Česku je ze dřeva a podíl dřevostaveb stále roste!

Budeme za vstup do lesů v budoucnu platit?

• V Česku platí právo každého na volný vstup do lesů

Veřejná a bezplatná přístupnost krajiny je v Česku a v zemích severní a střední Evropy tradiční právní institut, který zakládá každému právo na volný průchod přes veškeré pozemky, které nejsou
z tohoto práva vyloučeny. Nejen Česko, ale i severské státy, země v Pobaltí, Rakousko
a Švýcarsko si udržují historické právo volného a bezplatného pohybu v krajině bez ohledu formu vlastnictví – veřejné či soukromé.

Českou právní úpravou je tradičně deklarováno právo každého na volný přístup do lesů spojené s právem sbírat v lese pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest.

Právo na volné užívání lesa v současnosti vyplývá hlavně z § 19 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona. Jde v podstatě o omezení vlastnického práva povahy věcného břemene ze zákona, které musí vlastník lesa strpět, aniž by měl nárok na náhradu. Jeho účelem je umožnění plnění rekreačních a ozdravných funkcí lesa vůči veřejnosti.

• Výjimky dané lesním zákonem

Podle lesního zákona má každý právo vstupu do lesa bez ohledu na to, komu les patří,
s výjimkou vojenských lesů, chráněných území, školek a plantáží (viz § 3 odst.2), obor, bažantnic atd., kde režim vstupu určuje vlastník. Obec s rozšířenou působností může na dobu nejvýše dvakrát tří měsíců ročně nařízením dočasně vstup do lesa zakázat. Zakázáno je rovněž vstupovat na místa, kde se provádí těžba dřeva nebo manipulace s vytěženým dřevem. Právo vstupu do lesa může být omezeno také na základě jiných zákonů, například v rámci režimu ochrany vodních zdrojů, zvláště chráněného území atd.

K zabezpečení práva na volný vstup do lesů směřuje také povinnost vlastníků lesa zdržet se jeho oplocování. Podle § 32 odst. 7 lesního zákona je zakázáno oplocovat les z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa (§ 19 odst. 1). Zákaz se netýká lesních školek, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor nebo farmových chovů zvěře.

• Omezení vstupu do lesů je vždy pouze dočasné

Volný vstup do lesů může být naopak omezen nebo vyloučen z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů rozhodnutím orgánu státní správy lesů (z vlastního podnětu nebo na návrh vlastníka lesa) nebo nařízením obce s rozšířenou působností. Toto omezení nebo vyloučení je však vždy dočasné a krátkodobé povahy, může k němu dojít nejvýše na dobu tří měsíců, kterou lze stejným postupem, znovu nejvýše o tři měsíce, prodloužit (§ 19 odst. 3 lesního zákona).

Zákazy vstupu do lesa nebo jiná omezení užívání lesa mohou být stanoveny také dalšími právními předpisy. Vstup do lesa nebo jeho části může být omezen z důvodu ochrany přírody na základě
§ 64 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, z rozhodnutí orgánu ochrany přírody, pokud se les nachází na území národního parku, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky nebo v první zóně chráněné krajinné oblasti a hrozí jeho poškozování, zejména nadměrnou návštěvností.

Zákaz nebo omezení vstupu musí orgán ochrany přírody projednat s dotčenými obcemi
a následně musí zabezpečit jejich řádné vyznačení na všech přístupových cestách
a vhodným způsobem také na jiných místech v terénu.

• Omezení související s pohybem po lese jinak než pěšky…

Mimo lesní cesty nebo značené cesty je však ( dle § 20 lesního zákona) zakázáno jezdit na kole, saních, lyžích a koních a obecně je zakázáno do lesa vjíždět motorovými vozidly. Na vlastníka a nájemce lesa se tyto zákazy nevztahují a vlastník lesa z nich může udělit výjimku. Organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat jen na základě předchozího oznámení orgánu státní správy lesa (zpravidla úřadu obce s rozšířenou působností), který je oprávněn stanovit omezující podmínky.

• Zpoplatnění vstupu do lesa dnes

Regulační zpoplatnění vstupu umožňuje zákon o ochraně přírody a krajiny (§ 24) pouze
v případech národních parků. Příslušný orgán ochrany přírody může vybírat poplatek:

• za vjezd, setrvání nebo jízdu motorovým vozidlem na území národního parku
• za vstup do vybraných míst národního parku mimo zastavěná území obcí

Poplatku jsou ze zákona zproštěny osoby, které pracují nebo trvale bydlí na území národního parku, a fyzické osoby vlastnící rekreační objekty na území národního parku.

Diskuse o zpoplatnění některých turisticky exponovanějších tras probíhá již řadu let. Sami vlastníci poukazují na dosud bezplatné poskytování tzv. mimoprodukčních funkcí lesů, mezi které patří i funkce rekreační. Díky pobytu veřejnosti v lese, mimochodem v současnosti umocněné vlivem pandemie, vzniká jejich vlastníkům bezesporu i finanční újma. Musí uklízet odpadky, řeší poškození přirozené obnovy či vysázených sazenic atd. Aktuálně se diskutuje na úrovni vlastníků lesů a státní správy možnost zavedení tzv. platby na plochu, která by zohledňovala i náklady spojené s volným vstupem do lesů.

Českou právní úpravou je tradičně deklarováno právo každého na volný přístup do lesů spojené s právem sbírat v lese pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest.