Snaha přetvořit české lesy na malou Amazonii nemůže fungovat
Do čela spolku SVOL – komora církevních lesů míří jednatel společnosti Arcibiskupské lesy a statky Olomouc, s. r. o., Ing. Arnošt Buček. Předsedou komory a tím automaticky jedním z místopředsedů SVOL na další čtyři roky byl zvolen na lednové valné hromadě.
Můžete stručně charakterizovat spravovaný majetek společnosti?
Hospodaříme na lesním majetku o výměře 42 100 ha pozemků určených k plnění funkcí lesa, který patří celkem 13 církevním subjektům. Jedná se o největší nestátní lesní majetek v ČR a jeden z největších ve střední Evropě. Spravujeme celkem 46 lesnických úseků s průměrnou výměrou 915 ha. Současné plošné zastoupení dřevin činí přibližně 53 % jehličnanů a 47 % listnáčů. Roční těžba se pohybuje kolem 280 tis. m3. Podíl přirozené obnovy se nám daří stále navyšovat a v posledním roce dosáhl 35 %. Spravujeme celkem 12 vlastních honiteb. Dále provozujeme pilu ve Vápenné s roční pořezovou kapacitou cca 55 tis. m3 při dvousměnném provozu, tři štípací centra, čtyři odvozní soupravy, harvestorový uzel s trakčním navijákem, procesorovou lanovku, tři traktory a lesní školku pro vlastní potřebu. Náš majetek je certifikován dle standardů PEFC.
V čem vidíte největší výzvy a ohrožení pro hospodaření v nestátních lesích v budoucnu?
Jako jedno z největších ohrožení pro lesnické hospodaření vnímám snahu o rozšiřování bezzásahových území v naší hustě osídlené kulturní krajině. Ačkoliv chápu význam ochrany přírody a podporuji zachování lokalit, kde není intenzivní hospodaření vhodné, považuji za důležité najít rovnováhu mezi ochranou přírody a aktivní péčí o lesy, která zajišťuje jejich stabilitu a odolnost. Někdy se však zdá, že existují snahy přetvořit střední Evropu v jakousi malou Amazonii nebo evropský Yellowstone, což může být v naší krajině obtížně realizovatelné a ne vždy smysluplné. Bylo by proto vhodné vést otevřený dialog, který zohlední jak potřeby ochrany přírody, tak praktické aspekty lesnického hospodaření
a specifika našeho prostředí. Z hlediska hospodaření je samozřejmě nutné přistupovat k lesu udržitelně. Pouze dlouhodobě udržitelné hospodaření je zárukou, že naše krajina bude funkčním ekosystémem nejen pro veškerou faunu a flóru, která do ní patří, ale v neposlední řadě i pro člověka. Obávám se však, že právě tento poslední aspekt se v dnešní době často vytrácí. Bohužel máme příliš velký podíl státních lesů, a je proto těžko představitelné, že by se jejich zástupci veřejně vymezili proti státní lesnické politice, a nelze se jim divit. Oprávněné požadavky nestátních vlastníků jsou mnohdy upozaděny, a tak jsme bohužel často obětováni.
Tento přístup s sebou může nést riziko nenaplnění očekávání veřejnosti, zvýšeného zatížení veřejných rozpočtů a oslabení konkurenceschopnosti. Je důležité si uvědomit, že udržitelné hospodaření nejprve vytváří hodnoty, které lze následně využívat – obrácený postup není dlouhodobě funkční. Bylo by proto vhodné, aby o těchto otázkách rozhodovali lidé s hlubším porozuměním principům hospodaření a jeho dlouhodobým dopadům.
Dle podkladů SVOL, Jana Divišová