Certifikační systémy a jejich porovnání

Wednesday, 02 December 2009 16:16

Je porovnávání certifikačních systémů cestou ke zvýšení účinnosti certifikace?

Úvod

V poslední době se stále častěji objevují pokusy FSC o srovnávání certifikačních systémů FSC a PEFC, jejich důvěryhodnosti, rozšířenosti, uznáváním od obyvatelstva či jejich přínosů pro životní prostředí člověka.

Při takovémto vzájemném srovnávání je důležité si předem položit otázku, které přínosy té či oné certifikace budeme srovnávat a z jakého pohledu je budeme posuzovat. Přínosy či dopady certifikací jsou různé. Jiné jsou z pohledu vlastníka lesa, jiné z pohledu zabezpečení trvale udržitelného hospodaření, jiné z pohledu lesnické politiky, jiné z pohledu občana jako běžného návštěvníka lesa, jiné z pohledu nevládních organizací či finálního odběratele výrobků či plodů pocházejících z těchto lesů. Dokonce jsou přínosy či dopady jiné i z pohledu lesnického hospodaření či navazujícího sledovaného toku certifikovaného dříví směrem k finálnímu výrobku (C-o-C). Zajímavé je i srovnání množství certifikovaných lesů těmito systémy.

Před dalšími úvahami se musíme nejdříve podívat do nedaleké historie, kdy současné certifikační systémy vznikaly a proč.

Neoddiskutovatelným faktem je, že původní myšlenka potřeby certifikace byla vedena zejména snahou zamezit devastaci lesů v zemích třetího světa, kde rychlost jejich úbytku (zejména potom deštných pralesů) těžbou byla, a stále bohužel je, enormní. A jen obtížně se zde určuje, zda jde o těžbu zákonnou či nezákonnou. K legalizaci takových těžeb a jejich usměrňování samozřejmě mohla certifikace významně přispět.

V pokusu o zvládnutí tohoto problému byla prvotní certifikace systémem FSC. O tom, že tento systém byl zaměřen zejména na tropické oblasti svědčí zejména  Princip 3 – Práva domorodých obyvatel, který hovoří o zákonných a zvykových právech domorodých obyvatel. V evropských zemích nežije obyvatelstvo, které by se takto označovalo dle definice OSN a proto uplatňování tohoto principu zde nepřichází v úvahu. Bohužel ze struktury lesů zemí, které jsou doposud systémem FSC certifikovány a z toho, že devastace tropických lesů nadále pokračuje vidíme, že tohoto důležitého cíle nebylo dosaženo. Dosažení tohoto cíle je nadále jedním z úkolů obou certifikačních systémů do budoucnosti.

Leč co se stalo. Když systém certifikace FSC v tropických zemích neuspěl, tak se propagátoři systému obrátili k ovlivňování lesního hospodářství v zemích, které však již mají systém lesnického hospodaření více či méně dobře ošetřen jejich platnou legislativou, která devastaci lesů zabraňuje a směřuje k trvalé udržitelnosti. Vypracováním národních standardů se systém FSC snaží významně ovlivňovat politiky těchto zemí prosazováním svých představ o hospodaření v lesích jako jedině možných.

Srovnávání dopadů jednotlivých systémů

a) Z pohledu lesnické politiky

Systém PEFC vychází z přijatých mezinárodních závazků, respektuje národní politiky a zákony stávajících zemí. Nemá snahu tyto ovlivňovat. Proto tento systém je založen na vzájemném uznávání národních certifikačních systémů, které uznávají a splňují společná kritéria PEFC.

Systém FSC ve svých mezinárodních závazných principech a kritériích podobně aktivně nezasahuje do politik jednotlivých zemí. To také přispělo k počátečnímu šíření této certifikace v Evropě (např. v Polsku při certifikaci dle mezinárodních kritérií). Ovšem český národní standard se již nepokrytě snaží ovlivňovat státní lesnickou politiku prosazováním svých kritérií. Že tomu tak je, podtrhuje věta z článku na webových stránkách FSC („Standardy FSC jdou často nad rámec platných zákonů a de facto splňují požadavky loňského (2006 –pozn. autora) stanoviska českých vědců“).

b) Z pohledu vlastníka lesa

V současné dlouhodobě přetrvávající ekonomické situaci LH znamená každá další ekonomická zátěž ztrátu konkurenceschopnosti vlastníka lesa. Další rozbor dopadů se proto zaměřuje zejména na nejpodstatnější ekonomické dopady akceptování standardu certifikace pro vlastníka lesa.

Certifikace systémem PEFC nezhoršuje dopady svých kritérií ekonomiku vlastníků lesů. Pokud jsou navrhovány vhodné postupy, které mohou mít ekonomické dopady, jsou brány jako doporučení a jejich kvantita je ponechána na vlastníkovi lesa a jeho konkrétních podmínkách (např. ponechávání stromů z estetických hledisek či k dožití nebo zetlení apod.).

Certifikace systémem FSC má následující ekonomické dopady:

Nejvýznamnější ekonomický dopad mají vícenáklady při akceptování zvýšeného podílu ekostabilizačních dřevin(EsD) oproti MZD v Českém standardu FSC (dále jen standard) 6.3.B, a to ve více směrech:

a)  vyšším požadovaným podílem EsD oproti vyhláškovému % MZD

Toto kritérium zvyšuje podíl EsD oproti vyhláškovému procentu MZD v jednotlivých HS někdy až na dvoj-či trojnásobek!

Další ekonomický dopad na hospodaření má omezení holosečí na 1/3 mýtních těžeb a jejich velikosti (0,5 ha). Ve standardu 6.3.A.

Pokud připustíme, že omezení velikosti holé seče může vlastník dobrovolně akceptovat v ostatních HS kromě stanovišť borových či dubových, ve kterých je historicky dokázáno obtížné hospodařit úspěšně jiným způsobem, tak největší problém nastane vlastníkovi lesa tím, že nebude schopen se vyrovnat s omezením podílu holosečí pouze na 1/3 mýtních těžeb. Toto omezení znamená, že konkrétně v borovém hospodářství se rozhodně nepodaří umístit veškeré mýtní těžby.

Neumístění mýtních těžeb by znamenalo nejen velkou ekonomickou ztrátu, ale zejména nebezpečné narůstání deficitu normality 1.věkového stupně.

Omezení podílu holosečí na 1/3 mýtních těžeb, pokud je za holoseč považován i kotlík při podrostním způsobu hospodaření, bude činit problémy na většině LHC, natož na LHC s převažujícím zastoupením borovice.

Dlouhodobé nenaplňování podílu mýtní těžby již dnes s sebou přináší samo o sobě problémy silného deficitu nejen 1. věkového stupně, ale již i 1.-3. věkového stupně.

Snaha o splnění výše uvedené podmínky by kromě ekonomického dopadu tuto nežádoucí  skutečnost ještě výrazně zvýšila.

Dalším závažným problémem je u vlastníků nad 500 ha lesa vynětí referenčních ploch z intenzivního lesnického využívání (jedná se o vynětí 2-5 % ploch lesa dle druhu vlastnictví). Ve standardu 6.4.

I pokud připustíme, že do těchto referenčních ploch zahrneme (pokud v místě existují) zejména lesy zvláštního určení, tak i v nich je obvykle lesnické hospodaření podle plánu péče možné. Ještě větší problém potom nastane u majetků bez maloplošně chráněných lesů zvláštního určení.

Znamená to tedy opět dobrovolné zřeknutí se dalších ekonomických přínosů, z kterých jinak vlastník hradí další péči o les. Zejména u větších majetků se jedná o významnou ekonomickou ztrátu.

Jistým ekonomickým problémem je i ponechávání na dožití 5 ks stromů na 1 ha v porostu a průměrně 30 m³/ha dospělých a dospívajících porostů. Standard 6.3.C.

Samozřejmě je v národním standardu FSC ještě mnoho dalších požadavků ať přímých omezení, zvýšené administrativy či monitoringů apod., které jsou ekonomickou zátěží vlastníků lesů. Výše bylo upozorněno jen na nejpodstatnější dopady.

Dopad certifikace FSC na vlastníka lesa je v rozporu s konstatováním webových stránek FSC, že „FSC prosazuje ekonomicky životaschopné lesní hospodářství“.

c) Z pohledu trvale udržitelného hospodaření

Systémy certifikace musí respektovat podepsané mezinárodní úmluvy. Jednou z nich jsou závěry Ministerské konference o ochraně lesů v Helsinkách, která mimo jiné formulovala co je to trvale udržitelné hospodaření v lesích.

Certifikace systémem PEFC vychází z těchto závěrů a přijaté definice.

Systém certifikace FSC s tímto termínem nepracuje. Uvádí se, že prosazuje „environmentálně vhodné“ hospodaření. Definice tohoto pojmu není známa. Pokud se někdy zástupně používá termín přírodě blízké hospodaření, tak se nejedná o žádný závazek státu z mezinárodních úmluv. Pokud je autorovi známo, tak tento termín vychází z hnutí Pro Silva.

d) Z pohledu občana jako běžného návštěvníka lesa

Běžný občan má svoje práva i povinnosti v lese, zejména v garancích přístupu do něho a využívání užitků z něj, ošetřeny v zákoně o lesích, a to jednoznačně nad mírou běžnou v ostatních vyspělých státech.

Z pohledu tohoto občana je zejména podstatné zachovávání lesa jako složky životního prostředí pro člověka se všemi jeho funkcemi. Ne tedy životního prostředí pro prostředí samo o sobě izolovaně od člověka. Neboť již římský přírodní badatel Plinius prohlásil lesy za „největší dobrodiní, kterým bohové obdařili člověka“. Profesor Konšel když nabádal lesníky ke zvyšování úrovně estetické mimo jiné pravil: „Že je krásno přírodní a přirozené dosvědčují tisíce básníků a malířů, kteří krásy přírodní opěvovali nebo reprodukovali.“ Mimochodem nejsou známa díla, ve kterých by umělci byli uneseni např. uschlým lesem.

Systém certifikace PEFC návštěvníky nad rámec zákona neomezuje a naopak uvažuje se „zvyšováním estetické hodnoty lesa ponecháváním esteticky působivých stromů v souladu s možnostmi porostů“. Již v tom je vidět odlišný přístup k návštěvníkovi lesa. Není jistě náhodou, že v lesích certifikovaných systémem PEFC uvidíme velké množství zviditelněných aktivit ve prospěch funkce rekreační a estetické (ať již jde o památné stromy, údržbu kulturních památek v lesích, údržbu a budování studánek a retenčních nádrží, estetické průhledy v lesích či vybavení vybraných území informačními tabulemi). Mnohá z těchto opatření nemusí být vůbec nákladná.

Systém certifikace FSC lesa se občanem jako návštěvníkem lesa nezabývá. Spíše v kritériu 5.6 jen ukládá vlastníkovi lesa při zjištěných negativních dopadech sběru nedřevních produktů lesa na lesní ekosystém učinit opatření vedoucí k jejich eliminaci.

e) Z pohledu finálního odběratele výrobků pocházejících z lesů

Doposud není známa výrazná poptávka u koncových odběratelů po výrobcích nesoucích loga jednoho či druhého systému certifikace. A pokud tato poptávka výjimečně existuje, tak s ní není spojena touha zaplatit za certifikované výrobky více, jak je tomu již běžné například u biopotravin.

Čím dál víc odběratelů dříví však dává přednost dříví certifikovanému, ač ani zde není známa ochota za toto dříví více zaplatit. Pokud tedy vznikají z aplikace ať jednoho či druhého systému certifikace nějaké náklady, tak vznikají převážně vlastníkům lesů bez jakýchkoliv jejich kompenzací.

f) Z pohledu sledování toku certifikovaného dříví k finálnímu výrobku (C-o-C)

Při porovnávání obou certifikačních systémů z tohoto pohledu zjistíme, že není velkých rozdílů a že snaha o sledování tohoto toku certifikovaného dříví k finálnímu výrobku je velmi podobná. Proto také u nás existuje mnoho zpracovatelských firem, které získaly oba druhy certifikátů.

Zpracovatelské firmy ucházející se o certifikát FSC však mají na našem území problém se získáním potřebného podílu vstupní suroviny, tedy dříví, z lesů certifikovaných stejným systémem. V České republice je jen minimum lesů, které mají lesní hospodářství certifikované systémem FSC. FSC tedy nemá vlastní certifikované zdroje a nastává problém, co tedy ve sledovaném toku k finálnímu odběrateli vlastně sleduje.

Tento problém, jak vyplyne z dalšího porovnání, nemají zpracovatelé u certifikace PEFC, protože zde je dostatek zdrojů pocházejících z lesů, které mají lesní hospodářství  certifikované stejným systémem.

g) Z pohledu úspěšnosti rozšíření systému certifikace

Systém certifikace        Certifikované lesy v ha      Počet certifikátů C-o-C

Svět:

PEFC                                  225 mil. ha lesů              5.894 zpracovatelů

FSC                                    117  mil. ha lesů            15.269 zpracovatelů

Česká republika:

PEFC                                  1 883 tis. ha lesů                173 zpracovatelů

FSC                                         53 tis. ha lesů                  36 zpracovatelů

Zdroj: webové stránky

Závěr:

Je na každém vlastníkovi lesa či zpracovateli dříví jaký systém certifikace bude pro sebe považovat za důvěryhodný, kterého se chce účastnit a kterého logo chce užívat či propagovat.

Důležité je, aby co nejvíc vlastníků lesů směřovalo k trvalé udržitelnosti jimi obhospodařovaných lesů a aby se ve zpracovatelském řetězci nacházelo co nejvíce dříví pocházejícího z těchto certifikovaných lesů. Dále aby se zamezilo vstupu dřevní suroviny nelegálního původu do těchto řetězců.

Vzájemné napadání a zpochybňování systémů certifikace, které započalo na webových stánkách FSC, není cestou budoucího vývoje. Přispěje jen k eskalaci tohoto soupeření a zpochybnění certifikací jako takových. Každá akce vyvolává reakci. Zajímavé by jistě bylo zveřejnění výše popsaných ekonomických dopadů v korunách.

Systém certifikace PEFC od svých počátků v ČR zdůrazňoval, že řešením pro budoucnost je vzájemné uznávání systémů certifikace. Nakonec FSC vzájemné neuznávání pociťuje nejvíc při certifikaci sledující tok dříví (C-o-C), protože nemá vstupní surovinu z vlastních certifikovaných zdrojů.

Přesto se neukazuje snaha o vzájemné respektování, existenci vedle sebe, tak jako tomu bylo do nedávné minulosti.

Oba systémy by měly především bránit vstupům dřevní suroviny z cizích zemí, které nemají certifikované lesní hospodářství a bránit tak zájmy České republiky a způsobu trvale udržitelného hospodaření v lesích.

Ono je sice hezké, že jsou v Evropě země, které navenek podporují certifikaci FSC tím, že požadují v Evropě certifikát FSC, ale už vůbec jim nevadí, že dováží velký podíl zejména listnatého dříví z tropických zemí, kde jsou lesy devastovány a které jsou bez jakékoliv certifikace.

František Morávek